Can you believe me ? / Jako víla / kapitola. 1

4. června 2012 v 21:24 | Dolores |  Can you believe me ?
" malá víla, letěla, mávala, mrkala, snila, skryla, zabila, zlomená padla .. " šeptala jsem si lehce do rytmu svou oblíbenou část z básně, kterou jsem už od dětství milovala. Je lehce morbidní, možná trochu více, ale je v tom vášeň, kterou nepociťuje každý, ale já vím, že tam je. Jen málokdo pochopí, o co vlastně v tomto úryvku jde. Někteří si myslí, že tomu rozumí a někteří mají pocit, že je až zbytečné tomu rozumět. Ach. Jak hloupí lidé jsou. Můj nevlastní otec, je ukázkový příklad člověka, který jen mávne rukou nad podle něj ' obyčejným ' úryvkem básně. Kdyby jen věděl. Tato krásná balada, má v sobě něco víc a já, jako bych se pro tuto baladu i narodila. Jmenuji se Olivia White. Mám dlouhé hnědé vlasy, oči modro-zelené. Srdce na půl zlomené. Má matka je naivní osoba, která si myslí, že vše, co udělá, musí být vždy dobře. A přitom, jen kvůli tomu, udělala už tolik chyb. Můj otec, je dál, než si jen dokážete představit. Já s mou matkou a nevlastním otcem žijeme v Oxfordu. A můj opravdový otec, ačkoliv věděl, že ho opravdu miluji, se odstěhoval až do amerického Texasu, aby byl od mé matky co nejdál. To je opravdu komplikované. Ti dva měli až moc těžký rozvod, těžké manželství a někdy mám i dojem, že už od první chvíle co se seznámili, jakoby se museli zabít. Ale předtím měli divokou noc a pak jsem se narodila já. Je mi už 18 let. A já jako bych trčela pořád někde ve své vlastní skládce zklamání a nedokázala se vyhrabat, zpátky na vlastní nohy. " Olivio ! " Ach ne. Zrovna mě zavolal můj nevlastní otec Paul. " Děje se něco ? " zeptám se vystrašeně, neboť z něj mám veliký respekt. Už víc jak 832x se mnou praštil o zeď a z jeho úst na mě útočily slova tyrana. " Jdi se laskavě učit. " Vypadlo z něj, bezohledně. Jen jsem se podivila, že mi nevlepil facku. Myslíte, že o tom ví má matka ? Ne. A to je právě problém. Slečna Olivia White, je jedna z těch dívek, které žijí s tyranským nevlastním otcem a naivní, slepou matkou. Možná je mi 18, ale lehké to nemám. Jen doufám, že za mnou Paul, nikdy nepřijde se slovy " neboj se, zůstane to jen mezi námi .. " , když mě přitom bude v noci tajně osahávat. Jen mě bij a křič na mě, ale nikdy, nikdy tohle Paule nedělej !
Dolores
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama